Při sportu zvaném Bikejöring vystupuje jak už sám název napovídá jízdní kolo. Pes má na sobě připevněn postroj, na kterém táhne psovoda na kole. V této disciplíně jde především o 100 % poslušnost psa a souhru mezi psovodem na kole a psem.
Bikejöring se vlastně vyvinul jako jedna z možností provozovat i v letním období klasické zimní psí sporty jako je např. skijöring.
Plemeno psa vhodné k této sportovní disciplíně je stejné jako u jiných tažných sportů. Stejně jako i u jiných sportů začínáme s výcvikem až po dosáhnutí plné fyzické dospělosti. I když je zdravotní způsobilost psa pro tento sport velmi důležitá, nesmíme opomenout na zdatnost jezdce a psovoda v jedné osobě, např. v nerovném terénu.

Vybavení

Výstroj psa při bikejöringu je velmi jednoduchá. Je zapotřebí postroj pro psy např. stejný jako je používán při stopování, který mu dobře padne. Dále je zapotřebí odpružené tažné lano o délce cca 3 m, kterým je spojen pes a kolo. Další potřebnou výbavou je jízdní kolo ve velmi dobrém technickém stavu. Nejlépe se hodí je horské kolo s hrubým vzorkem pneumatik. Dále je vhodné pro jezdce používat ochranné pomůcky, jako jsou ochranná přilba, chrániče kolen a loktů, atd… Dále můžete do svého vybavení zakomponovat různé doplňky jako je tachometr, kterým si můžeme změřit např. nejvyšší dosaženou rychlost nebo průměrný čas zajetého kola.

Trénink

Trénink probíhá stejně jako u caniscrossu nebo skijöringu. Je zapotřebí, aby pes uměl zvládat všechny potřebné povely na 100 %. Nejprve musíme psa naučit nato, aby si zvyknul, že se za ním pohybuje kolo.

Každý dobře vycvičený pes by měl reagovat na slovní povely. Povel pro vyražení je "do" nebo povel "vpřed". Pro zatočení vpravo se používá povel "dží" a pro zatočení vlevo výraz "hó". Pro otočení o 180° se používá povel "kham dží a kham hó". Pokud bude pes zvládat perfektně všechny tyto povely, začneme postupně délku tratě prodlužovat, musíme však také dbát na kondici psa. Při tréninku se zdokonaluje obratnost a výdrž psa, ale i technika jízdy a koordinace mezi jezdcem a psem.

Pro trénink musíme volit takový terén, aby si pes nemohl ublížit, takže zaručeně nemůžeme se psem vyrazit na asfaltovou silnici, kde se nám sice pojede příjemně, ale pes si může na takto tvrdém povrchu zničit pohybové ústrojí. Nejlepší pro provozování jízdy jsou proto polní a lesní cesty. Avšak i zde musíme být velice opatrní, jelikož nikdy nemůžete vědět co a kde na vás čeká. Lesní cesty jsou plné nástrah a nečekaných překážek. O to nebezpečnější jsou, pokud se řítíte takovou to cestou rychlostí okolo 30 km/h. Havárie na cestě, okolo které je spousta stromů není nic příjemného a může dojít i k velmi vážným zraněním. Jezdec musí být velice ostražitý jak na okolí, na trať, po které jede, tak i na chování svého psa.